Vánoce jsou časem pohádek. V televizi na Štědrý den, Boží hod i na Štěpána běží od rána do večera samé pohádky a filmy s vánoční tématikou. Nejen děti tak na svátky usedají k televizním obrazovkám a s nadšením hltají vše, co program nabízí. Jsou ale opravdu všechny pohádky takové, jaké mají být? Nabízí nám vždy vítězství dobra nad zlem?
Pohádky mají být zábavné i poučné, mají podporovat osobnostní růst a pomáhat objevit naši vlastní identitu. Smyslem pohádek je ukázat, že i přes řadu překážek je možné dosáhnout spokojeného, dobrého a úspěšného života. Důležité je nenechat se odradit a bojovat proti zlu. Zajímá-li vás, jaký vliv na nás pohádky mají, přečtěte si článek Pohádky a jejich vliv na život v dospělosti, o pohádkových lžích ten dnešní článek totiž není.
I přes jednotné poselství není pohádka jako pohádka. Rozdíly jsou především mezi těmi klasickými a moderními, ve kterých mnohdy chybí jasná definice dobra a zla. Zapomeňme ale na jakékoliv definice a pojďme se podívat na pět konkrétních pohádek tak trochu z jiného úhlu.
-
Tři oříšky pro Popelku (26. prosinec 2016) aneb Naivní sirotek, který si nechá vše líbit
Oidipovský konflikt je mnohým znám a možná trochu překvapivě se s tímto problémem setkáváme i v pohádce Tři oříšky pro Popelku. Popelka přišla o milovaného otce, který byl pro ni vším, zůstala jí pouze zlá macecha, která jí brání být šťastnou po boku prince.
Motiv oidipovského problému v pohádce Tři oříšky pro Popelku je rozštěpen do dvou postav. Popelka touží po otci, kterého nemá. Chce prince, kterého nemůže mít. Zároveň je ale v moci zlé macechy, jejíž činy omlouvá. Naivní Popelka se nedokáže nevlastní matce vzepřít a raději ji posluhuje a dělá vše, co na očích vidí. Stejně tak s láskou přistupuje i k nevlastní sestře.
Je toto vzor chování, který chceme našim dětem předat?
-
Tři bratři (26. prosinec 2016) aneb „Schizofrenní“ babička a rodič nemilující stejně
Poměrně nová pohádka Zdeňka Svěráka si vzala na paškál tři slavné pohádky – Šípková Růženka, O dvanácti měsíčkách, O červené karkulce. Tyto klasiky v sobě ukrývají řadu pochybností a negativních hodnot.
Například v pohádce O červené Karkulce je babička v jednu chvíli kladnou a hodnou postavou, avšak vzápětí je z ní zlý vlk. Tato rozštěpenost osob v nás zanechává pocit nejasnosti. V pohádce O dvanácti měsíčkách je zas jasně poukázáno na to, že je těžké být rodičem a milovat své děti stejně. Ať si to rodič připouští či nikoliv, vždy je jedno dítě milejší. V pohádce je nesnášenlivost mezi macechou a Maruškou zmírněna alespoň vztahem – nevlastní matka, nevlastní dítě.
Je snad toto vzor chování, který chceme našim dětem předat?
-
Byl jednou jeden král (24. prosinec 2016) aneb Moudrost Marušky nad zlato
Pohádka Byl jednou jeden král v hlavní roli s Janem Werichem nás snad ani nemůže učit negativním hodnotám. Poselství již přes 60 let staré pohádky je, že sůl je nad zlato. Ano, přes všechny peripetie i tento počin režiséra Zemana má dobrý konec.
Pohádka nás učí, že s trochou snahy a dobré vůle lze napravit neuvážená rozhodnutí. Důsledkem zloby a zbrklosti krále je Maruška vyhnána z království, brzy však celý lid zjistí, že neprávem. Na druhou stranu i zde je prohlubován problém „milujících rodičů.“ Král Já I. Marušku miluje ze všech svých třech dcer nejvíce, a to i přestože není taková, jakou on ji chce.
Mít dítě dle obrazu svého. Je to možné? Je to správné? Je nutné ho za rozdílnost trestat?
-
Princezna ze mlejna (25. prosinec 2016) aneb Zesměšnění vládce země
Chasník Jindřich se vydává do světa. Touží po odpoutání se od rodičů a především po princezně. Autonomie dosáhne, království však nikoliv. Jindřich se nakonec „spokojí“ s Eliškou ze mlýna.
Pohádka poukazuje na to, že v určitém vývojovém stádiu je zapotřebí se odpoutat od rodičů a vydat se takzvaně do světa. Zároveň ale jasně udává, že naše cíle jsou mnohdy přehnané. V pohádce nechybí ani knížepán, který je po celou dobu děje zesměšňován, a to i přestože by měl být jako vládce země přirozenou autoritou.
Otázkou tak zůstává, zda pohádka nesnižuje naše představy a sny a zda nás neučí výsměchu přirozeným autoritám?
-
Princezna se zlatou hvězdou (26. prosinec 2016) aneb Problémy se řeší útěkem
Princezna Lada dává všem dětem jasný signál. Není-li něco podle vašich představ, utečte. Ano, je sice pravdou, že zlého Kazisvěta by za „prince“ nechtěla žádná „princezna“, ale je opravdu rozumné a moudré utéct a nechat otce na problémy s královstvím samotného?
V reálném životě je jasné, že útěk od problému nic neřeší. Se stoprocentní jistotou si nemůžeme být jistí, že na našem útěku potkáme prince Radovana, který nás zachrání a vše vyřeší za nás.
Je útěk před problémy tím správným řešením?
Především nešvar v podobě zesměšňování vládnoucích rolí je nyní velmi populární. Takových pohádek přibývá. Pro dospělé je charakter chamtivých a hloupých vládců úsměvný, avšak pro děti je velmi špatným vzorem.
V žádném případě není možné pohádky házet do jednoho pytle. Stále je zapotřebí pamatovat, že nás učí tomu nejdůležitějšímu: „Dobro vždy vítězí nad zlem.“ Jen je vhodné se občas u pohádek zastavit a říci si, zda je všechno opravdu tak správné, morální a pozitivní. Často jsou pohádkové postavy našimi vzory. O tom, zda jsou ale opravdu těmi správnými, už neuvažujeme. I v pohádkách dáváme na první dojem a zapomínáme na to, že být naivní, na obou stranách či nedocílit svých snů, není to, co bychom měli chtít.
Pokud znáte pohádky, které ať už negativně či pozitivně ovlivnily váš život, podělte se o ně s námi v diskuzi.
Simona Aujezdská
