Když se Vám nechce

Budete dělat jen to, co se Vám chce dělat. Život je krátký, nemá smysl zabývat se něčím, co Vás nebaví. Dělali byste to moc rádi, ale nechce se Vám. Tyto výkřiky jsou považovány za projev svobodného života. Co se ale stane, když z životní rovnice občas vyřadíte to protivné nechci a nebaví a probudíte v sobě nekomplikovaného neandrtálce?

Nechtění stejné jako chtění

V oblasti motivace a disciplíny už za poslední roky teoreticky víme všechno podstatné. Pak ale dojde na věc a my najednou docházíme k tomu, že se nám vlastně až tak moc nechce, že jsme si to celé představovali trochu jinak. Možná jste ale zapomněli na to, že každá aktivita, i ta úžasná, má i svou odvrácenou stránku, která Vás nemine, aby Vaše práce byla kompletní. Nechtění, podobně jako chtění, je hodně silná energie, která Vám ve chvílích, kdy jste jí pohlceni, doslova diktuje, co uděláte, resp. neuděláte.

Stav upínání a reakce

Často na to myslíte, krade Vám to čas a pozornost. Dostaví se nepříjemné pocity, třeba i výčitky, na kterých se pak vezete a často s sebou berete i své okolí. Přicházíte o energii a vůli, která Vám pak chybí někde jinde. Vymýšlíte výmluvy. Zkuste si na chvíli představit, že to protivné nechci z této rovnice vyřadíte, že se na to jednoduše vykašlete. Představte si, že se do dané činnosti prostě jen pustíte a uděláte ji. Pracovně tento stav označuji NEANDRTÁLEC. Jaký je vůbec život tohoto človíčka, jak se mu daří?

V kůži neandrtálce

Neandrtálec není komplikovaný. Dopředu neřeší, že vyrazí na lov a že možná nic nepřinese. Když se před lovem dvě hodiny válí v jeskyni, nevyčítá si to. Prostě jen leží, chvíli pochrupuje, nepřemýšlí a nabírá síly na lov. Pak příjde moment lovu. Zvedne se a jde na to. Jako měl čistou hlavu před tím, má ji i teď, když bere klacek a vyráží. Také mu tuto jednoduchost skrytě trochu závidíte?

Můj neandrtálec je symbolem pro specifické mentální nastavení, mentální režim. Na následujícím příkladu (třech režimech) tento stav propojím s naším běžným životem, konkrétně na příkladu fyzického cvičení (např. posilování), které je pro tento případ hodně specifické – je svým způsobem opakem nejsilnějších motivátorů, tedy vyhledávání potěšení a vyvarování se bolesti.

Neandrtálec v offline režimu

Na dnešní večer po práci jsem si naplánoval, že si doma zacvičím. Ani teď dopředu nevím, co přesně a jak dlouho. Je teprve ráno, ale trochu tuším, že budu večer unavený a nebude se mi chtít. Přes den si na to kolikrát vzpomenu. Chlapi v kanclu se baví o pivku a lákají mě. Chvíli odolávám, ale pak mě napadne, že zacvičit si vlastně můžu i zítra nebo pozítří, důležitý je teď to pivko a trochu uvolnění. Z hospody přijdu domu až po půlnoci. Ráno v sedm mě vzbudí budík, bolí mě hlava a večer mě zase čeká cvičení, nebo si to aspoň v tuhle chvíli myslím. Ach jo.

Neandrtálec ve střídavém režimu

Dnes v podvečer mě podle plánu čeká domácí cvičeníčko. Přes den si na to několikrát vzpomenu, nijak mě to netíží, ale ani netěší. Po příchodu domu jdu hned na email, pak se neplánovaně na hodinu zaseknu na Facebooku. Trochu tuším proč – čeká mě cvičení a pot. Místo šesti je najednou sedm. Konec srandy, jde se cvičit. Po cvičení si říkám, že to příště zkusím hned v těch šest, večerní hodina navíc se hodí.

Neandrtálec v online režimu

Dneska mě čeká podvečerní workout, stejně jako každé pondělí, středu a pátek. Přes den na to nemyslím, protože není co řešit, v práci udělám všechno potřebné a domů se dokonce dostanu ještě o půl hodiny dřív. Laptop nechávám vypnutý, telefon přepínám na letový režim. Tohle je moje hodinka! Po cvičení se cítím skvěle a tenhle pocit mi vyrdží až do postele, vlastně až do rána.

Místo cvičení si dosaďte něco svého. Ve kterém z těchto tří ukázkových režimů se většinou nacházíte?

To nekomplikované v nás

Neandrtálec je to jednoduché a nekomplikované v nás, které nám pomáhá procházet každodenními povinnostmi i radostmi. Jak jej v nás aktivovat? Když to pojmeme přímočaře, tak to prostě v momentech, kdy je to třeba, uděláme. Jakékoliv myšlenky kolem toho jsou jen další překážkou, další proměnnou. Když do toho zapojíte i trochu té psychologie, tak můžete například zapracovat na zvědomění pocitů nechci a nebaví, kdykoliv se objeví. A třeba i zjistíte, jak moc Vás tato mentální aktivita unavuje, aniž byste si to předtím uvědomili.

Jako se při meditaci neustále vracíte od vynořujících se myšlenek k Vašemu objektu meditace, můžete se ve Vašem případě stále znovu vracet k neandrtálci ve Vás samotných.