17. – 25. 9. 2016 proběhlo v řecké Kalamatě mistrovství světa ve freedivingu týmů AIDA World Championship 2016. Z obtížné soutěže si naše reprezentace odváží historické úspěchy. Oba týmy vedené koučem Martinem Zajacem v Řecku dosáhly na medaile. Ženský tým vybojoval stříbro, muži pak zlato a stali se mistry světa. Těchto úspěchů dosáhli jako jediná nepřímořská země v soutěži ve volném potápění a překonali tak řadu tradičně silných soupeřů s dlouhou freedivingovou tradicí. Více nám jistě může říct kouč obou reprezentačních týmů Martin Zajac.
Martin je profesionální instruktor, závodník a zkušený reprezentační trenér, který již nejednou vedl týmy a jednotlivce k velkým úspěchům.
Martine, jak sis užil mistrovství světa v Kalamatě?
I přesto, že jsem kvůli velkému pracovnímu vytížení zvažoval, jestli letos pojedu, byl jsem nakonec rád, že jsem s týmem na mistrovství světa v Kalamatě letěl. Celých čtrnáct dní, jak týden tréninku, tak ten závodní týden, jsem si moc užil. A samozřejmě vidět své svěřence a celý národní tým na stupních vítězů je krásný pocit, který touží zažít každý kouč a trenér.
Za svou trenérskou kariéru jsi dosáhl celé řady úspěchů. Můžeme zmínit například ocenění za nejlepšího trenéra AIDA International 2011 nebo vedení další medailové výpravy na MS v Itálii v roce 2014, kdy náš mužský tým získal stříbro a ženy bronz. Co pro tebe vítězství v Řecku znamená? Jedná se o tvůj největší úspěch?
Ano jedná. Českou reprezentaci vedu v podstatě už od roku 2009, kdy jsem jako trenér zaznamenal svůj první velký úspěch na bazénovém mistrovství světa v Arhusu (Dánsko), a kde Martin Petrisko získal v disciplíně dynamika bez ploutví stříbrnou medaili. Od té doby ke mně do týmu přicházelo víc a víc závodníků z České republiky, kteří měli a mají zájem o spolupráci. Postupně jsme v týmových závodech v roce 2012 ve Francii v Nice, kde kluci získali bronz, pak v roce 2014, kde byli stříbrní a holky bronzové, až po Řecko 2016, zažili největší úspěch na týmových závodech. Takže v rámci českého freedivingu to byl největší světový úspěch v rámci týmových závodů.
Říkáš v rámci týmových závodů, ale v poslední době mají čeští freediveři také spoustu individuálních úspěchů. Chceš o tom něco říct?
Ano, Gabka Grézlová, členka Apneaman týmu získala letos dvě zlaté medaile v disciplíně statická apnoe. Jednu na mistrovství světa federaceCMAS, druhou na mistrovství světa AIDA ve Finsku. Tam také Martin Valenta, další z mých atletů Apneamanů, získal bronz ve statické apnoi s neuvěřitelným časem 9:04. Byl pátý v dynamické apnoi a vytvořil nové národní rekordy v těchto disciplínách.
Po týmovkách v Kalamatě také pokračovalo mistrovství světa federace CMAS v Tureckém Kaş, kde Alenka Konečná a Michal Rišian získali tituly mistrů světa v konstantní váze bez ploutví a vytvořili nové světové rekordy. Alenka ještě získala stříbro v disciplíně konstantní zátěž a konstantní zátěž s bifinami. Letos je pro tým Apneaman velice úspěšný rok.
Jaká je vlastně na takovéto soutěži role kouče?
V prvé řadě musí trenér znát svoje závodníky. V týdenní finální přípravě před závodem se jim snaží pomoct ještě s technikou a taktikou vlastních ponorů. Snaží se je mentálně podporovat, aby do závodu šli naladěni a v dobré náladě. Hlavní je, aby se na potápění těšili a neměli mezi sebou žádné rozkoly. Atmosféra v týmu musí být prostě pozitivní, a ta se samozřejmě musí udržet po dobu celého závodu.
Svou dráhu instruktora freedivingu jsi začal studiem v Apnea Academy. Tato nejstarší freedivingová škola se ve světě těší velkému respektu. Čím je tato škola tak unikátní?
Systém je výjimečný tím, co jsem si z něj odnesl. Do té doby jsem si myslel, že jsem ve vodě uvolněný. V kurzu na relaxaci kladli větší důraz, a proto jsem se na ní zaměřil. Zjistil jsem, že člověk i když si myslí, že je uvolněný, tak se dokáže i více zrelaxovat. A to je přínos, který si pamatuju do dneška. Apnea Academy ani tak není o výkonech. Hlavním posláním je naučit lidi, aby se ve vodě hýbali technicky pěkně a cítili se u toho dobře. Umberto říká: „Přístrojový potapěči se potápějí pro to, aby koukali kolem sebe. Freediveři proto, aby se podívali do sebe.“ Což je obrovská pravda a prochází celým výukovým systémem.
Při výcviku používáš se zjevným úspěchem právě metody spojené s Apnea Academy. V čem je tento druh výcviku lepší, respektive čím se odlišuje?
V Apnea academy, jak už jsem zmínil, nejde o závodní systém, ale o rekreační. A to, že moji svěřenci podávají takové výkony, připisuji svým získaným znalostem z fakulty tělesné výchovy a sportu. I přesto, že se jedná o rekreační potápění, poskytujeme specializace jako například advance equalization. To znamená vyrovnávání tlaku ve větších hloubkách.
Tvoji svěřenci a svěřenkyně v Kalamatě excelovali hlavně svou všestranností, kdy podávali vyrovnané výkony ve všech disciplínách. Jaké jsou tvoje pocity, když víš, že tebou vedení závodníci zvládají dobře širokou škálu disciplín?
V Kalamatě jsme excelovali, to je pravda. Ženský tým zvládal celkem s přehledem svoje disciplíny. U kluků nám bohužel český freediving dost stárne a zatím nemáme moc silných nástupců. Obáváme se, že za dva roky zůstane z původního týmu už jenom Martin Valenta. Nicméně mám vždycky radost, když se nám daří, když vidím, jak sbíráme body a jdeme z disciplíny na disciplínu a nakonec, když to dopadne nějakou medailí, tak je to prostě úžasný.
Je tato všestrannost jedním z hlavních cílů vašeho výcviku?
Svět freedivingu je mladý, ale výkony neustále rostou a brzy přijde doba, kdy se budou muset jednotliví atleti, pokud budou chtít útočit na mistrovské tituly, muset specializovat. Určitě pak specialisté na statickou apoi budou těžko brát medaile v dynamických disciplínách. Zatím to stále trochu jde, ale určitě se dočkáme toho, že budou specialisti stejně jako třeba v atletice.
Jak velkou roli vlastně hraje při závodech použité vybavení? Dokáže vytvořit citelné rozdíly?
I kdybychom byli připraveni sebelíp a vzali si vybavení, které nesplňuje vyšší požadavky, tak výkon utrpí. Kdybychom si například místo závodní ploutve vzali tréninkovou, tak nám to velice sníží výkon. To samé platí o obleku. Já vždycky říkám studentům, když přijdou k nám do obchodu, a říkají, že nechtějí karbonové ploutve, že stačí plastové: „Jak dlouho chceš vydržet pod vodou, jak dlouho si chceš třeba zaplavat s delfíny? Minutu nebo dvě?“, samozřejmě že chtějí dvě a plastové jim to sice také umožní, ale dost se nadřou. Rozdíl je opravdu veliký.
Některé freedivingové vybavení si dokonce vyvíjíte sami pod značkou Apneautic, která se u profesionálních závodníků dostává rychle do velké obliby. Co na tomto vybavení oceňují?
Když jsem začal učit freediving, tak nebyly bójky. Nebyly dostupné nose clipy a spousta dalšího vybavení. Když se přece sehnalo, bylo nedostačující. Začal jsem proto přemýšlet, a navrhovat si vlastní. Našel jsem si menší dílny, se kterými jsem spolupracoval a postupem času si těchto výrobků všimli i ostatní kolegové instruktoři a měli o ně zájem. Poté přišel jeden z mých studentů, Václav Hofmann, že mi pomůže vyrobit nose clip. Nazvali jsme ho Apnea Academy a stal se nejúspěšnějším nose clipem na trhu. A co na našem vybavení oceňují instruktoři a freediveři po celém světě? Kvalitu, funkčnost a design, který se dá se pořídit za přijatelné peníze. Věřím, že v tomto duchu budeme vyvíjet a pokračovat dál.
Byla nakonec pořádná oslava?
Ano, nakonec proběhne vždy velká After Party. Letos jsme končili až ve čtyři ráno. Samozřejmě proběhla i nějaká koupačka v bazénu. Bylo to prostě moc prima. O to větší radost, že jsme slavili opravdu obrovský úspěch.
Díky Martine za tvůj čas a ještě jednou gratulujeme Tobě i oběma týmům ke skvělým úspěchům. Byla to skvělá podívaná a už se těšíme na příští mistrovství.
