Nemít čas je nemoc

V naší civilizaci se uhnízdilo přesvědčení, že nemít čas je normální a je potřeba stále někam spěchat.  Svalujeme vinu za naši únavu na zaměstnavatele, vládu, vesmír, ale ve skutečnosti si za ni můžeme sami. Neurčili jsme si správně priority, zaměňuje věci urgentní za důležité.

Umíme si to spočítat?

Myslím si, že životní matematice bychom se měli ve škole učit také. Ne všichni potřebují v běžné praxi integrály a při nákupu v zelenině není nutné vytahovat logaritmické pravítko. Zato by se nám dost často hodilo pár praktických návodů, jak v si spočítat cenu vlastní práce, uvědomit si, kolik nám z dlouhodobého hlediska vydělá, když si vyhradíme nějaký čas pro sebe a tím pádem zvětšíme svoje šance na duševní a fyzickou svěžest, nebo jak to zařídit, abychom lehce dokázali rozlišit, co je skutečně důležité a co pitomost.

Pokud přijmeme odpovědnost za svůj život, zjistíme, že se nemáme za co schovat nebo na koho vymluvit. Možná se přistihneme, že si zas a znova pleteme priority a místo toho, abychom se chvíli věnovali činnostem, které vedou k dosažení vysněného cíle, reagujeme jako žárovka na stisknutí tlačítka a řešíme starosti jiných.

Pečovat sám o sebe je nejtěžší

Ve společnosti je hluboce zakořeněn pocit, že kdo se stará o sebe, je sobec a lump. Nějak špatně jsme si vyložili Boží přikázání „miluj bližního svého jako sebe samého“ a snažíme se sloužit ostatním do roztrhání těla. Těsně před tím, než se nám opravdu srdce, tělo či mysl samým úsilím rozpoltí, obvykle vylijeme na své okolí kyblík roztrpčení a frustrace. O co víc jsme přes moc pracovali, o to protivnější dokážeme být. Jsme zlí, hádaví i krutí. Ve jménu domnělé nespravedlnosti, kterou na nás bližní páchají, vytváříme atmosféru strachu a dusna…

Určeme si priority a dejme jim čas

Možná by stačilo vybrat činnosti, které nám opravdu stojí za námahu, a nehasit všechny požáry světa.  Nejde o lhostejnost, ale těžko můžeme být naplno na všech frontách současně.

Věci i informace ovlivňují naši kondici

Je dobré si uvědomit, co si do svého prostoru i mysli přinášíme. Uklízení a vyklízení zbytečných věcí a informací dá takovou práci, že je jednodušší zabránit, aby taková situace vůbec nastala.

Líbí se mi spousta drobností, dekorací a nábytku, ale většinu si nekoupím, protože mám jen omezený prostor v domě a nebudu si z něho dělat skladiště. K vaření například potřebuji maximálně tři vařečky, ostatní by v zásuvce ležely bez užitku.

S negativními informacemi je to zrovna tak. Není potřeba je užívat, natož v sobě skladovat.

Uzdravme se sami

Nezáleží na tom, jak hektické prožíváme období. Je nejvyšší čas pro nás všechny uvědomit si, co opravdu chceme a těm podstatným věcem dát svou pozornost. Budeme potřebovat možná trochu odvahy porušit stereotypy a místo nich si dopřát více pohody. Přesto věřím, že cesta umírněnosti a vyváženosti je správná.