Nejprve se zahřejete, nebo přiložíte?

Přijde muž ke krbu a povídá: „Dej mi oheň a na oplátku ti dám dřevo!“

Na první pohled nesmysl, že?  Tak proč se tak většina lidí chová?

První krok

Chceme skvělý vztah, ale bojíme se mu otevřít a riskovat zranitelnost. Chceme být šťastní, ale odmítáme se vzdát křivd minulosti. Chceme úspěch, ale nedokážeme překonat lenost. Chceme následovat svůj sen, ale ne a ne udělat první krok. Chceme objevit něco velkolepého, ale nechce se nám přemýšlet. Chceme zbohatnout, ale nejsme kvůli tomu ochotni tvrdě pracovat.

Asi nemusím dále pokračovat, ne? Zkrátka a jednoduše, pokud chceme od života cokoliv, musíme proto nejdříve něco udělat my sami. Udělat ten první krok. Vsázet na to, že nám to samo jen tak spadne do klína, je vzhledem k pomíjivosti života snad ten vůbec největší risk ze všech.

Zákon akce a reakce

V tomto vesmíru platí zákon akce a reakce. To v praxi znamená, že jestli od světa venku něco chci, veškeré úsilí musí vždy začít na mojí straně. Atraktivní protějšek na druhém konci baru nebude vědět o mé přízni, když to nedám najevo. Stejně tak tomu autu za výlohou jsem ukradený, to já se v něm chci prohánět. Pokud jste četli známý seberozvojový bestseller Sedm návyků skutečně efektivních lidí od Stephena Coveyho, jistě zde rozpoznáváte princip takzvané „proaktivity“.

Soulad záměru a činu

Všechny poučky o vhodném směřování myšlenek a pozitivních slovech jsou užitečné, ale bez vykročení zůstáváte jenom dalším z řady snílků a kecalů. Jsou to skvělé nástroje, ale sami o sobě za vás práci neodvedou. Vaše činy musí být v souladu se záměrem. To je životní rovnováha. To samozřejmě není nějaký nový přístup osobního rozvoje, je to vědění, které tu je po tisíce let. Z východních nauk to známe jako harmonii těla, duše a mysli. V křesťanství se mluví o boží trojjedinosti Ducha Svatého, Otce a Syna.

Člověk žijící ve svojí pravdě v životě vítězí. Dobře ví, kdo je, díky čemuž si nastavil pevné priority, podle kterých jedná. Ví, že oheň se v krbu rozhoří, jenom když má k dispozici dřevo. Proto nesedí pasivně doma na gauči a nelamentuje o nespravedlnosti všeho kolem, aniž by hnul prstem. Kdepak, raději odvážně koná a věří, že to má smysl.

Není to snadné a je to jen vaše zodpovědnost. Chce to soustavně překonávat strach. Chce to riskovat. Chce to pěstovat odvahu. To jsou fakta, která musíte přijmout, pokud chcete žít naplno a dostávat ve svém životě to, po čem toužíte. Žádné zkratky nehledejte. Proto pokud chceme, aby nás krb zahřál ohněm, vložme do něj nejdříve trochu toho dřeva. Nejde to opačně.

David Zonyga