Informační technologie dnešní doby a jejich vliv na náš život

Když jsem byla v raném věku, bylo obvyklé, že hřiště byla plná dětí, různých věkových kategorií, které zde hrály nejrůznější hry, tvořily na pískovišti nebo „jen“ sdílely se svými vrstevníky své radosti a strasti. Jejich zájmem bylo být co nejvíce venku, protože co doma? Doma se nudily, avšak venku se mohly všemi možnými způsoby realizovat. Neměly telefon, a tak jediné volání, které bylo slyšet, bylo z oken domů, ve kterých maminky volaly jména svých dětí. Ještě teď si živě vybavuji, jak jsme neustále na dvorku slýchávali: „Lauro! Barčo! Domů!“ A tak se šlo.

Příběh ze života

Dovolte, abych se s vámi podělila o jeden příběh z našeho života. První počítač jsme měli, když mému bráškovi byly 4 roky. Ten den mi řekl: „Chtěl bych dostat počítač.“ Několik hodin na to přepravní služba jej přivezla. Rodiče vůbec netušili, že bráška počítač chce, tak jako bráška netušil, že se zvažuje jeho koupě. V tu chvíli jsem si říkala: „Wow, přání se plní vážně rychle!“

Jenže tohle splněné přání změnilo mému bráškovi život. Strávil totiž na něm skoro celé své dětství a dospívání. Byl schopen ráno brzo vstát, zapnout počítač a vypnout ho až v pozdních nočních hodinách, kdy jen neochotně šel spát. Ven chodil minimálně. Naštěstí po těch letech prozřel a teď se snaží všechno, co zameškal, dohnat. Podniká denní výlety do přírody a velmi rád sportuje. Proč vám to sem píšu?

Můj dnes již dospělý bráška totiž těch promarněných let u počítače velmi lituje. Přál by si své dětství strávit jinak a užít si své dětství.

Jaký je váš příběh?

A možná, že doma máte děti, které také tráví u PC nepřirozeně mnoho času. Možná byste chtěli, aby se vyhnuly stádia lítosti, když se ohlédnou za svým životem. Možná, že byste se rádi dočkali chvíle, kdy vám vaše děti poděkují za to, že jste je hnali hrát si raději venku s ostatními dětmi, než aby vysedávaly u počítače, televize, v jedné ruce měli chytrý telefon, v druhé zase tablet…

Možná jste naopak lidé, kterým vyhovuje, že se jejich děti zaměstnají těmito „hračkami“ a že od nich máte pokoj. A co poslední dobou sleduji, takových rodičů je stále víc a víc. Ale co chcete, aby z vašich rodičů vyrostlo?

Možná vy sami trávíte svůj volný čas s těmito vymoženostmi a informační technologie se u vás používají na denním pořádku… Divíte se, že své děti od nich nemůžete odtrhnout. Ale co jste čekali? Děti pouze kopírují a učí se návykům a zlozvykům svých rodičů. Protože vám bezmezně věří a myslí si, že když to dělají rodiče, tak je to tak správně.

Možná, že děti nemáte. A trávíte svůj život na Facebooku, uzavíráte virtuální přátelství tlačítkem „Přidat do přátel“, několikrát za den sledujete televizní noviny na všech možných kanálech či trávíte svůj čas u příběhů všech možných televizních seriálů. Možná, že vám záleží na tom, abyste byli neustále připojeni na online svět pro případ, že by vám někdo poslal zprávu na Messengeru či aby vám neunikla jediná aktualizace stavu vašich pseudopřátel.

Jejich význam jsme špatně pochopili

Jako lidstvo jsme se stali otroky toho, co nám původně mělo sloužit. Když píšu tento článek do svého sešitu (rozuměj sešitu, který jsme kdysi používali na základní škole a do kterého jsme psali vlastní rukou bombičkovým nebo keramickým perem, později propiskou), sedím v jednom z kupé vlaků Regiojet. Je nás tady šest. A všech pět cestujících má v ruce buď mobil, tablet nebo alespoň notebook. Všichni civí na displeje a zuřivě ťukají nějakou veledůležitou zprávu.

Kam jsme se to dostali? Vážně se chceme na sklonku svého života obrátit a vidět za sebou život strávený sezením u televize, počítače, na sociálních sítích, u her, tabletů a mobilů? Život je příliš krátký na to, abychom si to mohli dovolit!

Máme přece sny! Chceme jich dosáhnout! Chceme v životě dělat něco smysluplného, prožít život plný bláznivých okamžiků a zážitků! Chceme tady zanechat nějaký odkaz! Pomáhat druhým, pomáhat sobě, zvířatům, chceme se přece realizovat na všech možných úrovních! Ale to se nestane, když budeme připoutáni u těchto vymožeností dnešní doby!

Prosím, popřemýšlejte, zda-li vám výše popsané věci přináší užitek a zda-li se pohybujete směrem k vašim cílům nebo se od nich vzdalujete… V mnoha případech zjistíte, že pro vás platí ta druhá část věty. A v tuto chvíli je již na vás, jestli s tím něco uděláte a jestli to změníte.

Držím vám palce a přeji odvahu změnit zaryté stereotypy, které vám brání žít život vašich snů!

Jana Czerneková