Za pět minut dvanáct = Je čas něco změnit! (nebo je 5 minut po dvanácté?)

Je nejvyšší čas na změnu. Kdy tuto myšlenku realizovat? Kdy je čas v životě něco změnit, jaké signály nás ponoukají k takovému kroku? A jak změnu realizovat? 

Je zcela jistě mnoho nejrůznějších (a někdy netradičních a hodně zvláštních) důvodů, proč něco v životě chceme změnit. Buďte si jisti, že občas takovéto myšlenky mívá každý. Souvisejí vždy s nespokojeností v nějaké lidské oblasti – v práci, s materiální situací, s partnerskými vztahy či vztahy v širší rodině. Nicméně faktem zůstává, že pokud se vám myslí honí obdobné úvahy, jste na začátku cesty, na úplném začátku dlouhého (a někdy bolestného) procesu změny – ať už je jakákoli.

Neuchopitelné je nejpodstatnější…

Materiální situace se dá změnit dost dobře i bez toho, aby nějak razantně zasahovala do vašeho života – přivýdělkem, novým postavením v práci anebo novou prací, jež je sice v prvopočátku náročná a stresující, ale také je často osvobozením z pout té minulé.

Ale vztahy (s rodiči, partnery, blízkými), hrají v našich životech stěžení roli a ve špatně fungující, nebo rozpadající se formě neurvale zasahují do mnoha dalších částí našich životů. Jsou provázány s dennodenním fungováním – s bydlením, s financemi, s našimi dětmi, s trávením volného času a koníčky, ale hlavně a nejvíce se sebevědomím, mnohdy i s motivací co se životem dál, a v neposlední řadě s našimi myšlenkami a pocity, intimitou, láskou k sobě i druhým.

Oč tu běží?

Jak tedy poznat, že skutečně uzrál čas na změnu, a není to jen momentální (a třeba pochybná a banální nespokojenost) s nějakou stránkou vašeho života? Ano, to je oč tu běží…

Setrvávat bychom měli jen ve vztazích (pracovních, rodinných, přátelských, osobních), v nichž se cítíme dobře. A tím nejtěžším momentem je, přiznat sám sobě, že to prostě nefunguje a fungovat nebude.

Kdy tedy bez váhání něco změnit?

Nastane-li jedna či více ze situací a stavů, z nichž mnohé lze aplikovat jak na osobní, tak na pracovní vztahy:

• pokud děláte vše proto, abyste daný vztah (případně práci) zachránili, a nic nemá účinek, tudíž když nastane stav, kdy touha a úsilí prostě nestačí
• docházíte k závěru, že vaše povahy (a postoje, názory) jsou neslučitelné a ani snaha je nezmění a z toho vzniká u vás citová změna (k horšímu) k partnerovi, která trvá
• udržujete vztah jen z pocitu povinnosti, v případě práce děláte prostě práci, jež vás nebaví a ničí
• přiznáte sami sobě, že vám daná situace (ve vztahu, v práci) již nestojí za to, s čímž se často pojí vytracená (nejen) tělesná touha po blízkosti druhého
• současná povaha, zájmy ve vztahu, či druh práce jsou rapidně odlišné od vašeho životního nastavení, hodnot a přesvědčení, a tak jen těžce propojitelné a to tak, že nechápete podstatu toho druhého a jeho radost či zápal pro věc (toto lze v počátcích vztahu, práce anebo s vysokou tolerancí i dlouhodobě někdy ustát)
• skutečně hodně vás stále dokola štve (a ani tolerance, zapření se nepomáhá) jedna a ta samá povahová chyba, rys (nebo chyby a rysy) partnera
• v případě, kdy víte, že stav (vztahu, práce), situaci, jednání či další průběh nemůžete nijak ovlivnit
• chybí podstatně komunikace (v práci, ve vztahu), anebo je špatná (jeden o koze, druhý o voze)
• už vám schází jakákoli motivace cokoli (ve vztahu, v práci) udělat – řešit, zůstat, zlepšit, a ubíjí vás ve fungování takové ty drobné, neustále se opakující detaily (jež probíhají dokola i přes snahu je řešit, beze změny)
• máte dlouhodobý pocit, že jste dosáhli maxima a více nelze udělat (v práci, ve vztahu) a nenacházíte ve vztahu, či práci žádný smysl
• jste ze situace a jejího průběhu znechuceni, unaveni, stagnujete (ve vztahu, v práci)
• vnitřně cítíte potřebu změny a více žít, nejen přežívat (pracovat), jelikož nemůžete uplatnit to co ve vás je, váš um, znalosti, vlohy, a jste sráženi dolů
• máte už situace skutečně „plné kecky“ (ve vztahu, v práci)

A co dál? Co s tím?

Ptejte se sami sebe, co vlastně od života chcete, po čem toužíte, co vás nadchne, co byste si bytostně přáli dosáhnout, udělat, praktikovat. Udělejte si v tomto jasno a pak se rozhodněte, pusťte do akce.

Jedině tak se dokážete pohnout směrem vpřed bez toho, abyste sami sebe neničili, nebo si sebe sama přestali vážit. Spojte se se svým vnitřním já a ptejte se sebe sama, co dál. Intuice vám mnohdy (ne li vždy) odpoví. Nepodceňujte své nitro, jeho postoje a přání svého srdce. Krátkodobě to lze, ale v delším horizontu se vám to vymstí a jaksi negativně v životě vrátí. Vyplatí se naslouchat svému vnitřnímu hlasu a jednat v souladu s ním, s tímto svým přirozeným jádrem.

A mějte se rádi, to není egoismus, ale sebeláska je o vědomí svých vlastních hodnot. A mít rád sám sebe, v konečném důsledku znamená moci skutečně a opravdově milovat jiné – děti, rodinu, partnera, blízké, i práci.

A co vy, jak to máte se změnami? Potkala vás nějaká opravdu zásadní změna, anebo vás čeká?  Možná vám můj text pomůže – rozhodnout se, nebo nechat věci být tak, jak jsou…

Uvažujete nad změnou k lepšímu, ale máte z ní strach? Nezapomeňte, že štěstí je chování a začíná právě v naší hlavě.

Pavla Jelínková