Co je vlastně pravda

Mnohým ze starších ročníků ihned vyvstane v mysli slogan „pravda vítězí“. Ale jaká pravda a čí pravda to je? Je to ta vaše (a vámi vnímaná) pravda, nebo pravda někoho jiného? A vůbec – jak to vlastně s tou pravdou je?

Co všechno tvoří naši realitu

Pravda patří neodmyslitelně k lidským hodnotám.

To jak vnímáme okolí – vztahy osobní a pracovní; to jak jednáme, myslíme a cítíme, je dáno zčásti zažitými mentálními návyky z dětství, od rodičů, z mládí a také ze zkušeností, nabytých během života. Každý má náhled na svět a život předurčen svými podmínkami, v nichž vyrůstal, tím jak byl vychováván a také emocionálností své povahy. Někdo je citlivější, jiný má naopak „hroší kůži“. Někteří se zamýšlí často a nade vším (mnohdy zbytečně moc), jiní berou realitu tak, jak ji život přináší a jak to jde. A tím pádem také jinak a osobitě vnímáme ve svém životě pravdu.

Na dotaz: „Je to pravda či nikoli?“, lze odpovědět buď ano, nebo ne. Je to pravda, jestliže věříte, že to pravda skutečně je. Když nevěříte, pravda to není. Sklenice může být poloplná i poloprázdná – to záleží na tom, jak se na situaci díváte. Kolem nás totiž plynou miliony myšlenek, z nichž si můžeme vybrat jen tu jedinou…

Pravda je v tomto smyslu velmi subjektivní a relativní pojem.

Většinou se rozhodneme pro ty myšlenky, které si myslívali naši rodiče. Ale nemusíme to tak dělat. Nikde přeci není psáno, že nemůžeme přemýšlet jiným způsobem! A tak čemukoliv se rozhodneme věřit, stává se naší pravdou. Naše myšlenky přitom mohou být naprosto odlišné.

Pravdou se stává tedy to, čemu věříme

• Postihne-li nás nečekaná finanční újma, uvěřili jsme, že nestojíme za to, abychom byli bez finančních problémů.
• Anebo můžeme věřit opaku, a ten pak v životě budete mít.
• Máme- li potíže udržet si známost, vztahy a přátelství, uvěřili jsme zřejmě, že „nejsme hodni“ lásky. Možná obava, a možná strach.
• Anebo také můžete věřit úplnému opaku, a ten pak nastává.
• Máme- li chatrné zdraví, můžeme věřit, že v rodině prostě všichni měli zdraví pochroumané.
• Anebo také můžeme věřit, že jsme zcela zdrávi a tento stav se pomalu stane realitou.

Své přesvědčení si ani nemusíme uvědomovat. Zaměřujeme se ve svém životě převážně jen na vnější okolnosti, a zapomínáme, pomíjíme vzájemný vztah mezi vnější zkušeností a naším nitrem, myšlením.

Změňte to!

Ať je náš problém jakýkoli, jeho původ spočívá v myšlenkovém návyku, a myšlenkové návyky lze změnit. Problémy, s nimiž se potýkáme a vyrovnáváme, se nám mohou zdát velké a skutečné. Věříme-li tomu, co nám bylo v dětství vsugerováváno, nebo tomu co negativního jsme zakusili a prožili, vypadá to jako pravda, ale pravdou je pouze to, že: „Vše, co verbálně nebo mentálně vysíláme navenek, to se nám vrací v jiné formě zpět.“

Tak nechme minulost spát. Všechno lze změnit, bez ohledu na to jak dlouho jste setrvávali v negativním mentálním návyku. Už dnes můžeme začít tím, že změníme svůj způsob myšlení a nazírání na svět kolem.

Stáváme se tím, na co myslíme a čemu věříme

My jsme totiž jediní, kdo v nás přemýšlí, a svůj vlastní svět a život ovládáme jen my sami. Je přece příjemné vnímat vše v životě z pozitivní a kladné stránky, vidět dobro ve všem a všech. Tak proč to nezkusit? A řešit nepříjemné a bolestné situace s nadhledem, s úsměvem, třeba i humorem. A náš svět takový bude, a s ním i ta pravda. Zkusme třeba jeden jediný den – jít situacemi a dnem s úsměvem na tváři. A reakce ostatních nás možná přesvědčí, že vidět věci kladně a pozitivně, se odráží i na samotném našem zdraví.

Pavla Jelínková