Hodně z nás jsme se už možná setkali s tím, že jsme se do někoho zamilovali, ale on naši lásku neopětoval. Ptali jste se pravděpodobně „Proč?“. Ty důvody jsou samozřejmě případ od případu jiné. Existují však univerzální pravdy, které nám toto mohou pomoci vysvětlit. Pokud jste neopětovanou lásku nezažili, tak gratuluji – jste jedním z mála.
Čím to je?
Kolikrát se snažíme, kolikrát dokonce i danou osobu záměrně odmítáme a děláme se nedostupní a nezabírá to. Překrucujeme svoje emoce a chceme se opravdu zalíbit, takže se chováme tak, jak si myslíme, že je pro něj/ni přitažlivé. A nakonec náš objekt zájmu odejde s někým „obyčejným“ a pro nás zbyde alespoň útěcha, že jsme pro něj/ni byli až moc dobří.
Odmysleme si vzhled
V přitažlivosti sice hraje jistou roli, ale kupodivu ne tu hlavní. Proto i když dáte fotografie různých žen před 10 vašich kamarádů, ocení jejich krásu každý jinak. Hrají zde totiž roli i jiné faktory – vůně, geny, osobnost. Přes fotku je sice tak nevnímáme, ale i přesto se snažíme podvědomě vybírat partnera, který je pro nás nejvhodnější z hlediska genů pro naše potomky. Svoji osobní vůni a původ těžko ovlivníme. Z toho je logické, že tedy ne každý člověk se k nám hodí a je to zcela v pořádku.
Neradi prohráváme
Odpověď na otázku neopětované lásky to sice nevysvětluje, ale nevěště hlavu. Skvěle to vysvětluje jeden můj kamarád: ,,Já ji vlastně nesnáším, ale víš, já tak nerad prohrávám.“ Tím vlastně říká to, že neumí být odmítnutý, což je ale spíše věc ega, než zamilovanosti.
Často se stává, že se zamilujeme do někoho, kdo má právě zajímavou osobnost a charisma. Tam potom zafunguje atribuční chyba vnímání, což znamená, že máme tendenci milovaného člověka nadhodnocovat a tím pádem přehlížet jeho nedostatky – i v chování vůči nám.
Zůstáváme v naději
A také neradi prohráváme. Proč máme někdy chuť dokazovat člověku, který nás odmítl, že přece jen by nám měl dát ještě šanci? Nestačilo by ho prostě vymazat ze života a zapomenout? Tím narážím na to, že si kolikrát situaci ještě sami zhoršujeme.
Existuje tedy návod, jak být přitažlivější?
I přes tyto všechny činitele, které nám naše snahy značně komplikují, existuje „návod“ na to, jak být pro ostatní přitažlivější. Nebo alespoň pro větší okruh lidí, než doteď. A to je – být šťastný! Když je člověk šťastný, je daleko přitažlivější. Obličej se zdá přívětivější, pohyby těla jsou smyslnější, aniž bychom o to přímo usilovali. Naše osobnost je zářivější, sršíme nápady a lidé chtějí být v naší společnosti, jen protože je to pro ně příjemné.
Když jsme šťastnější, více i o sebe dbáme a taky se přijímáme tací, jací jsme. Jakoby vše bylo najednou jednodušší. Neříkám, že být šťastný znamená 24 denně se smát a být nezřízená střela. Je to spíše taková esence, která se kolem nás vznáší, když jsme v životě spokojení tam, kde jsme, nebo o to alespoň usilujeme. S tím se pojí faktor přitažlivosti – zvýší se když budujeme sami sebe.
Vím, možná jste čekali nějaký lehčí a rychlejší způsob, ale ten jako takový pravděpodobně neexistuje. Muži především oslovují činitelé jako tvary, velikost a barvy. Ženy zase okouzlí pocit bezpečí, sounáležitosti, ale také dobrodružství!
Vybírejme tedy obezřetně a s ohledem na svoje vlastní pocity.
Autor: Lucie Valouchová
