Hlavní příznaky workoholismu

Milujete svou práci? Nevadí vám trávit v práci i víkendy a často stavíte své pracovní zájmy nade vše ostatní? Možná je nejvyšší čas zamyslet se nad tím, jestli se z vás nestává workoholik. Práce sice šlechtí, ale zároveň vám může vzít skutečné krásy života.

Nejsem workoholik!

Definice workoholismu je poměrně prostá: „Workoholismus je závislost na práci.“ Jenže se nabízí otázka, kde leží hranice dělící svědomitou práci od chorobné posedlosti? O závislosti na práci se dá mluvit v případě, kdy se práce stává v životě jednoznačně dominantním tématem. Člověk je ochotný stavět kvůli práce všechno na druhou kolej, což mu postupně ničí jeho zájmy a koníčky, sociální a partnerský život. Naneštěstí workoholik si svou závislost na práci nepřizná, stejně jako si nepřizná alkoholik svou závislost na alkoholu, takže život s workoholikem není jednoduchý. Přesto, pokud se v článku najdete, zkuste ve svém pracovním nasazení zpomalit. Zachrání vám to krk.

Práce je důležitější než – cokoliv

Chceme-li být úspěšní v tom, co děláme, často tomu musíme podřídit svůj čas. Jestliže usilujeme o povýšení, rozjíždíme vlastní projekt nebo firmu, pak je pochopitelné, že tomu věnujeme svou energii a ukrojíme i pořádnou porci ze svého volného času. Nesmíme si to ale nechat přerůst přes hlavu a začít rezignovat na své koníčky a mezilidské vztahy. Práce nepředstavuje alternativu. Pokud usilujete o něco velkého, věnujte se tomu na maximum, nebojte se vysokého pracovního nasazení, ale stanovte si hranice. Nedovolte práci, aby se stala tím nejdůležitějším ve vašem životě.

Přesčasy jsou nutností

Pravděpodobně každý z nás někdy musel chtě nechtě pracovat nad časový rámec své pracovní doby (uzávěrky, velký příliv zakázek, posunuté termíny). Vzpomenete si, jaký to na vás mělo dopad? Stačí pár dní, kdy je člověk neustále v zápřahu, nemá čas na odpočinek a vlastní zájmy, a organismus začne strádat, výkonnost enormně klesat. „Běžný“ člověk v takovém případě zpomalí nebo co nejrychleji toto extrémní období překoná a nastolí si odpočinek. Workoholik nedokáže zhoršené pracovní výsledky akceptovat. Nenapadne ho nic lepšího než ještě navýšit pracovní nasazení. Pro dosažení pocitu naplnění potřebuje stále větší dávky práce.

Ostatní jsou k ničemu

Workoholik neumí přijmout kritiku vůči svému pracovnímu nasazení, což úzce souvisí s tím, že si nedokáže přiznat, že trpí závislostí na práci. Zároveň se s ním velice špatně spolupracuje. Workoholik je přesvědčen o tom, že je schopen dosáhnout mnohem kvalitnějších výsledků v kratším časovém horizontu. Věří tomu, že ostatní nejsou dost dobří a nedávají do práce všechno, přitom opak je pravdou. Výkonnost workoholika neustále klesá. Mimo to narůstají vážné zdravotní problémy, které velice často vedou k tomu, že workoholik musí z práce odejít. Nucený odchod z práce může pro workoholika představovat „konec světa“. Najednou zjistí, že kromě práce už mu nic nezbylo a to je stav, do kterého přeci nechce nikdo z nás dojít. Nebo ano?

Autor: Linda Tomsa Kalašová