Přemýšleli jste někdy jak důležité je mít sny?

Jaký je váš životní sen? Tuto otázku mi před lety položil člověk, kterého jsem viděla poprvé v životě.  Seděli jsme spolu v kadeřnickém salonu a já si krátila chvíli čtením magazínu. Otázka přišla z ničeho nic a doslova mi vyrazila dech. Jaké mám sny? Proč bych je měla někomu cizímu říkat? Proč zrovna tady a teď?

Životní sen

Odložila jsem svůj časopis na stranu a chvíli přemýšlela. Po chvíli ze mě vypadla odpověď: „Nevím“. To mu musí stačit, pomyslela jsem si a vrátila jsem se zpět ke svému magazínu. Zkoušela jsem se začíst, ale ve skutečnosti jsem se jen dívala do stránek a moje celé tělo cítilo zvláštní prázdnotu. V hlavě se mi pořád odehrávalo to jedno jediné slovo „Nevím“. Copak vážně nevím, jaké jsou moje sny? Opravdu netuším, čeho chci v životě dosáhnout? Musím říct, že v tu chvíli, jsem se nad svým životem zamyslela jako nikdy předtím. V kadeřnickém saloně, trochu ironické, ne? Ať už situace byla jakkoliv ironická, v tu chvíli jsem věděla, že na otázky, které jsem si položila, nemám odpověď.

Co to vlastně znamená mít sny?

Co to znamená snít? Proč je to pro dospělé tak složité, a naopak pro děti je to denní rutinou. Když jsem byla malá, měla jsem tolik dětských snů. Až se naučím číst, přečtu všechny knížky.  Až budu dospělá, procestuju celý svět a budu slavná. Kam se poděly?

Spousta lidí svůj sen nemá, nebo se za něj stydí. V horším případě ho od něj ostatní odrazují. A proto raději mlčí, jdou s davem a svůj životní příběh nechají psát ostatní a jejich sen zhasne jako svíčka. Kdysi mi jednou můj dědeček řekl, že nejbohatším místem na zemi je hřbitov. Na hřbitově je nejvíc životních snů, nápadů a vynálezů, které se nikdy neuskutečnily, protože se lidé báli neúspěchu nebo to, že jejich nápad se bude zdát hloupý.

Každý by měl mít svůj sen

A tak sedím v kadeřnickém saloně a hlavou se mi honí všechny možné myšlenky. A v ten moment jsem si všechno uvědomila. Nechci, aby někdo napsal můj život za mě, nechci se svým životem jen tak pro potácet a na konci zjistit že jsem nic nezažila a ani nic nedokázala. Chci svůj sen zpátky a být jednou na sebe pyšná a vědět, že jsem už ani jeden jediný den nepromrhala.

A tak se to stalo. Začala jsem opravdu žít a pracovat na svém snu. Cestuju a poznávám sebe i svět. Každý den pracuju sama na sobě, abych každý den byla lepší než ten včerejší.

Běháním blíže ke snu

Našla jsem si koníček, který mě baví a naplňuje. Běh. A proč? Protože pokaždé když vyběhnu, vidím celou svou cestu před sebou. Všechno, čeho můžu v životě dosáhnout nebo zažít a v tu chvíli se moje sny stanou o kousek reálnější. Každý z nás má občas pocit, že to, o co se snažíme, nemá cenu nebo že je v naší cestě spousta překážek. Každý má občas nutkání to vzdát a vykašlat se na to. Ale život je o překonávání těžkých překážek, protože za každým kopcem je slunce. A každý těžký krok může přinést tolik možností a neobjevených cest.

Když někdy i já zapomenu, kdo jsem a kam směřuji, jdu běhat. Protože vím, že se dostanu zase na tu správnou cestu.

A proto sněte a hlavně žijte, jako by každý den byl ten poslední, aby vám život neprotekl mezi prsty jako písek. Život má smysl, jen tehdy když mu smysl dáme.

Autor: Barbora Veselá