Jedinečnost a.k.a. vystup z davu
Držela mě za ruce a její hlas zněl naléhavě. ,,Ty sem nepatříš, prosím neochuzuj svět o svoji jedinečnost“. Usmála se, řekla na shledanou a od té doby jsme se již nikdy neviděly. Ale její slova mi zněla v hlavně ještě dlouho poté. Poznaly jsme se u mě v práci, pracovala jsem tehdy jako servírka a měla velké sny o tom, že jednou budu šťastná a svobodná ve svém sebevyjádření. Protože jsem se velmi styděla projevit svoji odlišnost.
Každý z nás je originál
Nikdo na světě nebude nikdy tak originální jako vy. Jste univerzálním vyjádřením přírody, máte nenapodobitelný styl přemýšlení i vyjadřování. Máte svoje vlastní DNA. Už jen to o vás vypovídá, že musíte být někdo zcela výjimečný. To je bez debat.
Proč máme strach se projevit ve své nejupřímnější povaze? Myslíme si, že to ostatní nepochopí, že se nám budou smát, vyloučí nás ze skupiny. Nechceme být za „ty divné“. Ale stojím si za tím, že každý jsme v něčem trochu divný. A to je právě to, co nás činí jedinečnými.
Naslouchejte volání svého srdce
Jde o to, žít život, který je ve shodě s vaším nejhlubším vnitřním přesvědčením. Např. osoba, která miluje práci se zvířaty, se rozhodne pracovat jako účetní. Pokud na volání svého srdce úplně zapomněla, tak pravděpodobně bude i velmi protivná účetní. Protože není šťastná, není doceněna. To je celé tajemství. Někdo může najít zalíbení a nadání v něčem atypickém, pro ostatní nepochopitelném. Například sbírá časopisy s vlaky. Chodí na nádraží pozorovat soupravy. Proč ne?..
Teď jsou dvě možnosti. Buď si svoji jedinečnost ponecháte, ale možná nebudete zapadat do normálu. Anebo se budete snažit vměstnat tam, kde třeba nejste úplně spokojeni ve svojí kůži. Volba je na každém jednotlivci.
Vystoupit z davu nebo do něj zaplout?
Jsou tedy dvě varianty a jen jedna vyhrává. Buď se rozhodnu souhlasit s většinou, oblékat se jako většina, mít podobné názory a taky v tom obecném duchu trávit svůj volný čas. A budu mít hodně přátel. Nebo nebudu souhlasit. „Nemyslím si to, co vy. Chci se oblékat po svém. Chci podporovat jiný druh názoru“. Ne proto, že chci být mermomocí jiná, ale protože to tak vnitřně cítím. Že jsem překonala tu propast mezi tím, že i když nejsem pro ostatní normální, je to OK. A když toto dokážu, mnoho lidí se ke mně potom připojí. A budou to ti moji lidé. Jak říká jedna úžasná duše: „Tam, kde nepatřím jsem za bláznivého zmatkaře. Tam, kde patřím jsem za moudrého mistra“.
Jsi OK, i když nejsi normální
Závěrem bych chtěla citovat kamaráda Tomáše Vykoukala, který téma vystihnul v pár větách: „Víš, už se mi otevřelo opravdu hodně lidí. Myslím, že všichni jsme odlišní. Každý vyčníváme. Jen mi přijde, že se většina snaží nacpat do nějaké šablony, ve které mají pocit, že nejsou sami. A pak ztrácí duši postupně. Až o ni přijdou. Dostanou, o co se snažili. Být jako podle šablony. Život je pak snazší, ale má svoji cenu. Stejně jako pro nás – ty, kteří se od svého vnitřního já nedokázali odtrhnout. A o to těžší to máme i my, ti „jiní“. Jsme sami. A není vůbec snadné na ostatní nehledět a pokračovat v tom opravdovém vnitřním naplnění.“
Prosím, zamyslete se nad tím, co doopravdy chcete ve svém životě dělat. Vím, že TO v sobě máte. Nebylo by totiž dobré, ochuzovat svět o vaši jedinečnost.
Autor: Lucie Valouchová
