Princip úspěchu číslo 1: Sebepoznání
V oblasti osobního seberozvoje se často omílají témata tvrdé práce, nevzdávání se, vytrvalosti, riskování nebo obětování se ve prospěch svých snů a cílů. Souhlasím, že to všechno jsou potřebné atributy pro člověka, který se rozhodl dosáhnout velkých úspěchů, ale jsou to skutečně principy, které je rozumné radit každému, kdo o něco usiluje? Určitě je na místě upozornit, že to je jen polovina pravdy. Pokud se totiž někdo ledabyle rozhodne zbohatnout, podobné rady mu mohou přivodit nemilosrdný pád.
Sebepoznání a cesta za úspěchem
Prvním krokem na cestě člověka za úspěchem je totiž nutné poznání, kdo jsem. Když vím, jaká je moje povaha, charakter, silné a slabé stránky, talent, touhy, slabosti a tak dále, teprve na základě tohoto vědomí vykročím směrem k tomu, co v životě chci.
Uveďme příklad.
Dejme tomu, že mám jasno v tom, že jsem rozený vůdce, soutěživý a bojovný, který si stále má co dokazovat, protože energie ohně prostupuje celý můj život. Peníze a materiální či společenský úspěch je pro mě nejvyšší metou a na úkor toho s klidným svědomím obětuji jiné priority jako je klid nebo vztahy. Pak je pro mě v pořádku se naplno vrhnout do nekompromisních byznysových vln, balancovat na hraně, chodit přes mrtvoly, prorážet hlavou zeď a v zubech dotahovat do cíle cokoli si usmyslím.
Ale co když se pro stejný cíl rozhodne někdo jemnější povahy, pro koho je důležitý životní klid a rodinné zázemí? Někoho, kdo není tak dominantní typ a jehož tah na bránu zdaleka není tak přirozený a nekompromisní? Kdo není ohnivě agresivní a rychlý, ale spíše klidný, precizní a pomalý jako voda? Podle „chytrých“ pouček sice bude tvrdě dřít, riskovat, nevzdávat se za každou cenu a obětovat všechno ostatní ve svém životě, i když mu na tom záleží mnohem více, než člověku v předešlém odstavci…
Jenže na rozdíl od něj se výsledky nedostaví.
Bude se uměle snažit o pozitivní přístup k věcem, zatímco ve skutečnosti propadá zoufalství, protože jeho vztahy, ze kterých čerpal svou sílu, se vinou jeho vysokého pracovního nasazení horší, riskováním a vytrváním se akorát stále více zadlužuje a absence klidu a harmonie ho psychicky ničí a přivádí mu stres a únavu.
V čem je rozdíl? Druhý člověk si totiž nedal čas poznat, kdo skutečně je, a proto si chybně nastavil cíl, který tu na světě není pro něj. Povrchně se rozhodl pro úspěch a peníze, protože si je mylně spojil s naplněním a štěstím. Zvolil cestu, která se příčí jeho přirozenosti a nic člověku tolik neubližuje, jako nežít v souladu se sebou samým a svou pravdou.
Ano, člověk se prací na sobě skutečně dokáže proměnit, zlepšit, transformovat a tak dále, ovšem koná-li tak slepě a zatvrzele proti vlastní přirozenosti, jeho cesta za odměnou mu štěstí nepřinese a sebelepší výsledek jej nakonec nenaplní, protože nerespektuje známé pořekadlo „cílem je samotná cesta“. Je dobré se motivovat vidinou světlých zítřků, ale nezapomínejme, že záleží na přítomném okamžiku.
Pokud nemám z té ohromné dřiny a odříkání dobrý pocit teď a tady, jaký to má celé vlastně smysl?
Proto dříve, než budete slepě následovat klasické americké „principy úspěchu“, které doporučují a propagují choleričtí dříči na vrcholu lidského potravního řetězce, uvažte nejdříve, jestli je to vaše krevní skupina. Univerzální a nezaměnitelný princip úspěchu číslo jedna je totiž znát odpověď na otázku: „Kdo jsem?“ Bez toho nemůžu správně vědět, co chci a kam se vydat. A pokud to přes to udělám, přinese to víc škody než užitku.
Tvrdě dřete, nevzdávejte se, vytrvejte. Jsou to dobré rady, které vám na vhodně zvolené cestě pomohou k vítězství. Ale nepřeskakujte kapitoly, protože zvolíte-li špatný směr, mohou vás zničit. Takže se zeptejte sami sebe – víte určitě, kdo jste?
David Zonyga
