Každý den, ať už vědomě či nevědomě soudíme lidi kolem nás. Prodavačku u pokladny, lidi na ulici
nebo kolegy. Hodnotíme lidi okolo a dáváme si je do imaginárních škatulek. Každý den i my samotní děláme na někoho první dojem. Ať už je to vystupováním, vzhledem, oblečením nebo pouhopouhou chůzí.
První dojem jako chyba ve vnímání?
Asi moc dobře víte, že první dojem bývá většinou velmi silný a pak se velmi těžko vytvořený názor mění. Soudit druhé je přirozenou součástí našeho myšlení, ale měli bychom se s tím naučit
pracovat.
Spousta lidí, jakmile uvidí krásnou ženu za volantem luxusního auta, si ihned pomyslí, že je to typická zlatokopka, která jen využívá peněz svého manžela. Její celodenní náplní práce je pouze nakupování, protože nemusí pracovat jako my ostatní. Může to být pravda, ale co když je to jinak? Spousta těch, co si vytvořili tento předsudek neví, že ta žena pracuje 12 hodin denně, že všechen svůj volný čas obětuje své práci. Začala v malé firmě a postupem času díky své vůli, motivaci a tvrdé dřině se vypracovala. A proč? Protože si plní své sny o lepším životě a jde si neúprosně za ním. Protože věří, že pokud chce, dosáhne toho, co chce. To krásné a naleštěné auto je jen odměna za její dosavadní práci, kterou vynaložila.
Proč si vůbec někdo vytvořil takový první dojem?
Protože dotyčný má něco, co on ne? Protože má něco, co on mít nikdy nebude? A víte, proč to nikdy mít nebude? Protože se nesoustředí na sebe a plýtvá svou energií na ostatní. Je jednoduché říci, že ta žena jen profituje na svém bohatém manželovi, protože pak už nemusí přemýšlet nad svým vlastním osudem, jelikož si v hlavě udělal povědomou „omluvenku“. Jestliže se pouze soustředíme na to, že někdo druhý má to, co my nemáme, začneme mu házet klacky pod nohy a špinit ho.
Svými předsudky můžeme lidem ubližovat.
Ranit dokáže jen jediný posměšný pohled. Pohled do očí člověka, který zažil těžkou životní situaci a nese si následky, které nejdou, nebo jdou jen velmi těžko ovlivnit. Matky, které byly nuceny dát své dítě do sirotčince, lidé s podvýživou, bezdomovci, kteří se potulují po městě. Na tyto všechny lidi už dopředu máme vytvořený scénář – nezodpovědná matka, anorektička, která si neváží svého života, alkoholik, který vše propil.
Ne ale všichni si můžou za svůj osud, některým jen život rozdal špatné karty. Za osudy všech těchto lidí stojí velký příběh, který si hodně z nás nedovede ani zdaleka představit. A proto nedělejme předsudky a neházejme všechny do jedné škatulky, protože vše nemusí být tak, jak to na první pohled vypadá.
Nepište příběhy za ostatní, ale zkuste jim naopak naslouchat a neuvízněte v propasti zvané „první dojem“.
Autor: Barbora Veselá
