Rozvoj osobnosti

Pokud se jakkoliv zmiňujeme o rozvoji osobnosti, měli by jsme vědět, že toto označení se týká člověka jako celku. Moderní psychologické přístupy, nám opakují, že „nemáme“ osobnost, ale my jsme osobností. Postoj a pohled, že máme osobnost, totiž v sobě ukrývá hádanku, která nebývá nikdy zodpovězena – „Kdo je ten, kdo má osobnost?“

Je to stejné, jako když se mluví o vědomí

Pokud říkáme, že máme vědomí, tak jaký je rozdíl mezi námi a vědomím? Že by tělo mělo vědomí? Kdo je tedy majitelem vědomí? Na první pohled se může zdát, že je to pouhé slovíčkaření. Ve skutečnosti jde o naše zaměření a naši znalost sebe. Zda-li povrchně používáme termíny a povrchně rozvíjíme něco, o čem si myslíme, že vlastníme. Zda-li se podíváme na danou záležitost z blízka. Jste připraveni se podívat opravdu z blízka? Myslíte si, že to dokážete? Pokud ano, pokračujte ve čtení dále a zkoumejme danou věc spolu.

Osobní rozvoj nás vyžaduje celé a naplno

Aby byl rozvoj osobnosti skutečně smysluplnou záležitostí, měl by nás zahrnout  jako celek.  Jinak by to byla cesta, na jejímž konci bude jen prchavý zážitek z mnohých workshopů, které brzy zmizí v propadlišti bezvýznamné minulosti. Jen čtení knih nebo článků není osobní rozvoj, ačkoli je to jeho součást. Aplikování metod mentálního tréninku či tréninku pozornosti není osobní rozvoj, ačkoli je to jeho součástí. Prohlubování vědomí vlastního záměru či  utvrzování vlastních afirmací není osobní rozvoj, ačkoli je to jeho velmi důležitá součást.

Zdravá strava a uspořádání vlastního domova podle přírodních principů, je taktéž velmi důležitá součást našeho osobního rozvoje a našeho růstu k plnějšímu pochopení sebe sama, druhých a života celkově. Osamoceně to také nestačí. Co tedy dělat? Odpověď je jednoduchá – smysluplný a skutečný osobní rozvoj pracuje se všemi oblastmi života – s tělem, myslí, stravou, vztahy, prací a tak dále.

Osobní rozvoj je závazek dlouhodobé práce

Stává-li se osobní rozvoj jednou z mnoha zálib, je to skutečně pouze záliba a můžeme těžko očekávat brzké nebo viditelné výsledky. Mnoho lidí se domnívá, že pokud například jednu hodinu denně meditují nebo cvičí jógu nebo praktikují metody mentálního tréninku, že jsou nějakými skvělými přeborníky, protože jejich kamarádi zvládnou sotva pět minut.

Domníváte se, že jednu hodinu denně se věnovat vlastnímu rozvoji je velkolepý výkon?

To ovšem záleží, co děláte ostatních 23 hodin. Představte si sportovce, který se věnuje jednu hodinu denně svému tréninku. Pro mnohé z nás je to drsná makačka – každý den hodinu sportovat. Ale tento sportovec se jinak zbytek dne věnuje aktivitám, jejichž smysl, záměr nebo důsledky nijak neřídí a je plně ve vleku svých navyklých způsobů nebo dokonce zlozvyků.

Ponocuje, stravuje se v rychlém občerstvení nebo ve spěchu za chůze. Večery tráví s kamarády tlacháním a zároveň pod stolem jezdí palečkem na hlavní stránce nových příspěvku na Facebooku. Doma má přetopeno, spí na proleželé matraci, nevětrá a v ložnici má padesát let starý koberec.

Kam to asi dotáhne takový sportovec? Jak praví jedno duchovně-sportovní přísloví, pokud se hodinu denně modlíme k Bohu, stále ještě můžeme v boji s Ďáblem prohrávat 1:23.

Zisky osobního rozvoje jsou důsledkem množství pozornosti a úsilí

Osobní rozvoj, aby přinášel viditelné výsledky v rozumném čase, vyžaduje nás celé – naši pozornost, naši mysl, naše srdce a tělo, náš čas, lásku, náš domov, naši práci.

Mnozí lidé považují osobní rozvoj za doplněk ke svému životu. Za něco, co je seřazeno do řady mnohých ostatních zálib a koníčků. Takoví lidé mnohdy svoji cestu k mistrovství zakončují tím, že leda tak citují svatá písma, chytré knihy nebo velké podnikatele. Tato moudra pak mohou používat především k boji o moc a prestiž mezi svými známými.

Jaký smysl má takové konání?  Můžeme to označit jako „rozvoj“? Člověk nemusí být křesťan nebo se zabývat  „duchovnem“, aby se mohl zamyslet nad slovy: „Jaký má smysl, získá-li člověk celý svět, ale svůj život ztratí?“