Kdo to je Will Bowen?
Will Bowen byl dříve pastorem církve v Kansas city v Misouri a přednášel o tématech jako je vděčnost nebo hojnost. Všiml si, že stěžováním si lidé prosperitu odpuzují. Od prvního vydání knihy Svět bez stížností si stěžovací náramek obléklo přes 11 mil. lidí ve 106 zemích světa! Will Bowen vystupoval v předních amerických pořadech, psali o něm ve stovkách novin a časopisů, poskytoval denně rozhovory pro média. Je také autorem projektu Škola bez stížností, který využívájí učitelé po celém světě k osvětě života bez stížností mezi svými studenty. Vlna nestěžování se rychle rozlila do celého světa.
Tento charismatický člověk je autorem knihy Svět bez stížností, což ovšem není jen kniha – je to celosvětové hnutí, jehož posláním je činit svět lepším místem. Jak? Lidé po celém světě se zapojují do 21 denní nestěžovací výzvy a snaží se přestat si stěžovat. Spousta lidí namítne, že kdo si stěžuje, pouze poukazuje na něco, co se mu nelíbí a to je přeci v pořádku. Dokonce, když si postěžujeme, uleví se nám.
Ale je to opravdu tak?
Každý známe ve svém okolí chronického stěžovatele. Je příjemné s někým takovým trávit čas? Zdá se, že za nejlepší společníky považujeme osoby, které na nás pozitivně působí svoji nakažlivou náladou a ne ty, kteří poukazují na všechny ty věci, které nefungují. Kdo hledá chybu ve svém životě, či ve světě, zaručeně nějakou najde.
Otázkou je, na co jsme zaměřeni svojí pozorností?
Také bych tomu nevěřila. Dokonce jsem si říkala, že mi stěžování nevadí a že nemám problém si nestěžovat a nikdy se nenechám ani zlákat k podobné konverzaci. A to je i podle Willa Bowena první krok – Nevědomá neschopnost. Neuvědomujeme si, že něco činíme. Dokud se nepozorujeme, máme pocit, že se nás to netýká.
Jak mít své stížnosti pod kontrolou?
Ke knize je přibalen nestěžovací náramek. Pokaždé, kdy se člověk přistihne, že si stěžuje, sundá si náramek a přendá si jej na druhé zápěstí. Už od prvního dne jsem se nestačila divit, jak často si musím náramek měnit. Zjistila jsem, že většina mé konverzace je velmi negativní a neprospěšná. Co víc, člověk takto nakazí i ostatní a ani si toho nevšimne. Opravdu.
Stěžování je jako nákaza.
Jedna hloupá poznámka o tom, jak je někdo vůči vám nespravedlivý a lidé okolo soucitně kývají hlavami a jejich pozornost je vaše. A když si potom chce někdo postěžovat vám, je to vlastně projev náklonosti a důvěry. Popravdě, když jsem zjistila, že jsem to někdy já, kdo je nejnegativnějším člověkem v místnosti, docela to se mnou otřáslo. To je podle Willa Bowena druhá část transformace: Vědomá neschopnost. Pozorovala jsem svojí mluvu čím dál tím víc a uvědomila si, že nejčastěji si stěžuji na lidi kolem sebe. A my lidé nejsme uzavřené jednotky a věřte mi, že ta energie, kterou do stížnosti vložíme vůči někomu, nezmizí. Daná osoba z vás vycítí, že něco není v pořádku – takže pomlouvání se opravdu nevyplatí.
Není ani třeba ostatní kritizovat a stěžovat si na jejich nedostatečný výkon. Otravuje to totiž život jak vám, tak i jim. Naopak je dobré ostatní více chválit a povzbuzovat. To změní většinu vztahů v našich životech. A z naplněných vztahů k nám potom proudí opravdu spoustu radosti a štěstí.
Tvoříme svými slovy peklo nebo ráj?
V tuto chvíli, když jsme si vědomi, jak moc si stěžujeme, se nacházíme v meziprotoru mezi tím, kým jsme byli a tím, kým si přejeme být – šťastným člověkem zaměřeným na požehnání života a ne na jeho chyby a nedostatky. A vidět, že neumíme být prostě šťastní, je celkem těžké přijmout.
Vy to dokážete!
Pak začíná opravdová výzva. Den za dnem se snažíme vytrvat, nestěžovat si, nekritizovat, nevyčítat a nekomandovat ostatní. Ve své knize Will Bowen píše příběh o svém dobrém kamarádovi Hallovi, kterému ve 34 letech diagnostikovali rakovinu plic ve čtvrtém stadiu. Doktoři mu nedávali víc než půl roku života. Hall nebyl pojištěný, hromadily se nezaplacené účty a hrozilo, že jemu a jeho rodině odpojí elektřinu. Když se Will dozvěděl, že jeho přítel umírá, okamžitě jej přijel navštívít. Místo litování se a stěžování však Hall sršel optimismem a vděčností za vše, co mu život dal. Mluvil o tom, že měl báječný život a zachoval si i svůj smysl pro humor. Když tito dva přátelé stáli u Hallova domu, slétlo se kolem spoustu havranů, načež Hall prohlásil: „A jéje, to bude nejspíš nějaké špatné znamení!“ A vyprskl smíchy. Hall si stanovil jeden den v měsíci na stěžování a nadávání, ale přiznal, že než ten den nastane, doslova zapomene na všechnu nelibost. Nakonec nežil půl roku, ale celé dva roky, kdy byl opravdu šťastný.
Když jsme si vědomi svých stížností, co potom?
Poté nastává fáze vědomé schopnosti. Již ovládáme svoji řeč a jsme nasměrování mluvit a jednat pozitivním způsobem. Ostatní nás mají radši a sami cítíme větší a větší vděčnost, protože jsme otočili svoji pozornost na všechna požehnání, která už máme. Potom si tento nestěžovací zvyk zažijeme tak, že se promění ve nevědomou schopnost – nestěžujeme si a ani si to neuvědomujeme.
Konec stížnostem?
Ale kdepak. Není cílem si striktně držet výzvy, ale cítít se lépe a více kolem sebe šířit dobrou náladu a radost. V knize Will píše o příběhu, který se stal. Když jel se svojí dcerou autem přes jeden most, stála u něj cedule: Pokud jsi šťastný, zatrub! Dcera radostně vykřikla, ať zatroubí. Potom pokaždé, když Will projížděl kolem, zatroubil a už jen to mu vykouzlilo lepší den. Po roce, kdy kolem tohoto místa jezdil, se rozhodl, že zjistí, kdo ceduli k silnici nainstaloval. Pátrání ho dovedlo k domečku u silnice, kde bydlel starší manželský pár. Pán, který ceduli k silnici dal, měl velmi nemocnou manželku. Oba dva milovali život a lidi a manžel se rozhodl, že i když jeho paní nemůže chodit ven, uslyší alespoň, že venku jsou lidé, kteří jsou šťastní a na znamení toho troubí. Paní žila o mnoho déle, než jí doktoři předpověděli.
Takovou moc má pozitivní myšlení, pozitivní život a pozitivní činy.
Tak si přestaňme stěžovat, vždyť se máme skvěle.
Přidejte se do nestěžovací výzvy i vy! Knihu lze zakoupit na www.nestezujsi.cz.
Další články o Světě bez stížností můžete číst zde a zde.
Autor: Lucie Valouchová
