Syndrom hochštaplera – úspěch nebo fake?
Povýšení? Nástup na doktorandské studium? Postoupení do druhého kola o velmi prestižní stipendium? Náhoda! Štěstí! Omyl! Někteří z nás se umí pochválit i za to, jak pěkně ráno vstali z postele, jiní ovšem bojují s problémem přiznat si jakýkoliv svůj úspěch, byť se to kolem nich lichotkami jen hemží. Jedná se o zákeřný syndrom podvodníka (německy Hochstapler), který nás nenechává klidně spát a pořádně nás máchá v kaluži strachu, někdy i v depresích. Slabší a labilnější jedince může přivést až k suicidním myšlenkám. Už když jím ale trpíme, můžeme si paradoxně gratulovat, protože tento syndrom postihuje právě úspěšné lidi, častěji ženy, businessmanky i jiné profese.
Úspěch nebo fake?
Tato regulérní psychologická vada našeptává úspěšným lidem, že jejich úspěch není vlastně až tak jejich. A je to vůbec úspěch? Přiznej se, že se jen vezeš na vlně náhody! Nebo štěstí! Možná to byl dokonce jen omyl, kam až se ti podařilo se dostat! Vlastně jsi jen neschopný, nekompetentní lhář, který všechny okolo podvádí; jen počkej až se to všichni dozví!
Ano, přesně takhle se člověk s tímto syndromem cítí. Pokud je vůbec schopen uznat nějaké své schopnosti a kvality, přikládá jim pouze průměrnou hodnotu a považuje se za lovce standardu. Na víc přece nemá. Jsem-li náhodou nejlepší student ročníku, určitě za to mohou nějaké externí faktory. Zdání podvodníka pociťují nejen zaměstnaní lidé, ale často také studenti, například když jsou konfrontování s velmi dobrými spolužáky, nebo nastupují další stupeň vzdělávání (To jsem teď Ph.D.? A kde jsou ty znalosti?!).
Osamocený perfekcionista
Takové komplexy pak doprovází strach z budoucnosti: co když vaše klamy někdo odhalí? Co když už tolik štěstí příště mít nebudete? Podobné úzkosti se u některých mohou dokonce rozvinout až v chorobné vyhýbání se důvěrnějším vztahům, neboť člověku, který je vám blízký už přece nemůžete tak lehce zatajovat pravdu a hrozí, že by všechno vaše domnělé podvádění prasklo. Kromě strachu se k syndromu podvodníka váže sklon k perfekcionismu, s čímž souvisí častá potřeba se nadprůměrně intenzivně a dlouho připravovat na konkrétní úkoly. Na druhou stranu hrozí nebezpečí prokrastinace, když jsou již vaše pochyby příliš těžké na to, abyste se hýbali.
Bojový plán
První krok jak bojovat s tímto nešvarem je stejný jako skoro u všech jiných problémů: uvědomit si existenci tohoto syndromu a vyvinout vůli ke změně. Zvláště sebezkoumající bych byla v případě, že jsem žena a okolí mi rádo přidává přívlastek „úspěšná“. Nejefektivnější způsob – dlouhodobý a systematický – jak s tímto přinejmenším zlozvykem zatočit je vést si deníček úspěchů. Pro údajné hochštaplery bude sice extrémně těžký úkol sednout si a sepsat své dosavadní úspěchy, ale o to důležitější tento úkol je! Věnujte mu velké úsilí. Nezapomeňte si soukromě definovat, co pro vás úspěch znamená. Pro každého se totiž úspěch nutně nerovná zlaté olympijské medaili!
Zkuste se alespoň na chvíli oprostit od svých přehnaných nároků a povšimněte se i pozitivních detailů ve vašem životě. Neporovnávejte se s celým zbytkem světa, porovnávejte se pouze v rámci svého vlastního života: stav teď a stav před tím. Až budete hotovi, deníček si důkladně přečtěte, klidně nahlas – možná vám i ukápne slza – a hlavně se k němu vracejte. Sedněte si k němu třeba jednou měsíčně a uvědomte si své nedávné úspěchy. Kromě toho budete také muset přehodnotit, jak moc na sebe tlačíte. Pro váš zdravý vývoj je důležité začít uznávat stávající úspěchy, nikoliv klást si čím dál více (větších) nároků, které vás stejně opět zklamou. Je to začarovaný kruh, jehož odstředivá síla vás totálně vyčerpá. Navíc se díky tomu můžete zaseknout, marnit skutečné příležitosti a svou úspěšnost reálně snižovat. A to přece nechcete.
Začněte pozitivně přijímat pochvaly, i když je vám to nepříjemné a nevěříte jim a hlavně se alespoň občas pochvalte sami – velmi důležitý prvek terapie. Celou změnu můžete podpořit častým mluvení, ne o nesmyslech samozřejmě, ale o tématech, o nichž máte páru. Hlaste se dobrovolně jako přednášející na konference, meetingy nebo odborněji komunikujte i v osobních kruzích. To vám zvedne zdravou sebedůvěru.
Pokud patříte mezi ty, kteří se nespočetně krát vrací ke stejnému úkolu a přepracovávají ho k neexistující dokonalosti, bylo by moudré stanovit si mez, například 3 krát a dost. Víc se k úkolu nevracejte. A vůbec nejodstrašující by bylo, kdybyste potkali někoho dalšího, trpícího tímto syndromem a zkusili sami zhodnotit, jestli jsou jejich úspěchy tak podvodné, jako tvrdí oni.
Ze známých tváří se takto postižena cítí například představitelka Hermiony Grangerové z řady filmů Harryho Pottera, Emma Watson, která se mimochodem aktuálně stala velvyslankyní OSN…určitě jen náhodou!
