Umění a mateřství: Jde to skloubit dohromady?
Eva nejen tvoří a pracuje v oborech spjatých s designem, ale podstatnou část každého dne věnuje svému dítěti. Přesto vyvrací mýty o tom, že ženy na mateřské baví řešit jen pleny. Odkud se v Evě bere tolik energie a jak se jí daří svůj temperament vyvažovat vnitřním klidem a rozvahou?
Mám ráda aktivní lidi a obdivuji ženy, které se pro mateřství nevzdají kariéry. Pověz mi, jak se ti ve tvé profesi daří poté, co se ti narodilo dítě? Co všechno se změnilo?
Nevzdat se kariéry pro mateřství vnímám jako určitou volbu. Ne každý tu možnost výběru má. Někdo by se kariéry rád vzdal, ale finanční situace mu to nedovolí, někdo by naopak velmi rád pracoval i během mateřské, ale nedovoluje mu to jeho profese. Já mám šťastnou shodou okolností volbu obojího a vše mohu pěkně skloubit. Je k tomu ovšem zapotřebí i podpora ze strany těch pro které pracuji, partnera i přátel. I když designu nevěnuji tolik času jako při plném úvazku, pořád v tom vidím smysl. Nadále tvořím, rozvíjím své schopnosti, učím se nové věci a i po narození dítěte sleduji novinky v oboru stejně jako předtím.
Čemu se momentálně v oblasti designu věnuješ? V čem přesně je to pro tebe nyní náročnější?
Věnuji se především designu v oblasti grafiky, fotografie a ilustrace. Někdy převažuje oblast jednoho, jindy se naskytne možnost propojit vše dohromady. Náročnější je zvládat termíny, na čemž mi nesmírně záleží, ať už se jedná o osobní nebo pracovní záležitosti. Pokud se nečekaně nakupí více práce a já musím vše velmi rychle odevzdat, často obětuji kus svého spánku a tvořím pozdě do noci, někdy do svítání. (úsměv) Ale i tohle je velmi individuální. Moje dítě spí celou noc, spí hodně a já si to proto mohu dovolit bez nějakého dlouhodobého spánkového deficitu. Kdyby nespalo, bylo často nemocné, pravděpodobně bych takto fungovat nemohla.
Myslíš si, že kdybys neměla dítě, byla bys produktivnější?
Určitě ano. Nabízí se ale otázka, zda by má tvorba byla kvalitnější. Každopádně se mi zdá, že díky mateřské jsem se naučila s časem hospodařit ještě mnohem lépe.
Jak třeba vypadá tvůj běžný den? Když tvoříš, co vše se v tom odráží?
Běžný den zatím ještě neexistuje. Co je běžného a každodenního je vstávání a usínání, k tomu snídaně, obědy, večeře a téměř každodenní tvorba, na kterou se vrhám večer poté, co dítě usne. V ní se pak odrážejí všechny okamžiky těch nevšedních dní skládající se jak z mého vlastního života, tak reakcí na to, co se kolem mě děje.
Zapojuješ někdy své dítě do toho, co děláš?
Máme to tak půl na půl. Často s ním dělám, co chce, nebo alespoň, co si myslím, že ho baví. V praxi to jsou výlety, pískoviště, dětská hřiště, kamarádi, ale často je to i o tom, co chci já. Návštěvy galerií, kulturních událostí, focení, moji přátelé. K tomu pak malování, čtení a vaření, u čehož se vezeme na stejné vlně.
Zmínila jsi své přátele. Když se odkloníme od designu, jak trávíš volný čas? Scházíš se ve svém volnu s lidmi, kteří mají taky děti nebo máš více bezdětných přátel? Řešíš s nimi běžné „mateřské“ věci?
Pořád ještě převažují ti bezdětní přátelé, z kterých se ale také postupně stávají „ti s dětmi“. Nevidím v tom ale zase takový rozdíl. Konverzace o dětech třeba převažuje mezi mými bezdětnými kamarády a témata týkající se grafiky a fotografie řeším s těmi, se kterými bych měla řešit dětské záležitosti. Záměrně používám slovo měla, protože je to velmi zavádějící. Ženy nebo i muži, kteří mají děti, jsou často součástí stereotypů, bývají obsazováni do rolí těch, které nezajímá nic, než jejich dítě a svět kolem nich. Já na těchto předsudcích médií a společnosti taky vyrostla. Nemít vlastní dítě, asi bych v tom i nadále žila. Ono se to pak vše točí kolem dítěte, ale málokdo o tom neustále mluví.
Je podle tebe genetická výbava a povaha člověka klíčem k tomu, aby žil spokojený život? Proč spousta lidí hledá výmluvy, ženy na mateřské zpohodlní a jiní dokážou dělat i několik věcí najednou, dělají je dobře a ještě je to vnitřně naplňuje?
To vše, co výše zmiňuji je hezká shoda náhod, která mi dovoluje věnovat se dítěti i profesně tomu, co mě baví. Vím, že to je vzácné, ne každý tohle má. Často se lidé rozhodují spíše na základě toho, co musí, než toho, co by chtěli. Někdy může naprosto chybět i důležitá podpora okolí. Avšak když ta možnost volby je, chuť a všechno ostatní taky, je škoda toho nevyužít.
Autor: Linda Tomsa Kalašová
