Ve zdravém těle zdravý duch anebo sportem k duševnímu zdraví
Moderní směry medicíny, psychologie či sportu začínají znovuobjevovat stará moudra a dávné filosofie o nedělitelném spojení těla a mysli. V naší moderní době se rozdělení naší bytosti na tělo a mysli přisuzuje filosofovi René Descartesovi (1596-1650), podle něhož je i toto rozdělení pojmenované – karteziánský dualismus.
Moderní doba zaměřená na shon, práci a následně zábavu toto rozdělení poněkud podporuje. Lidé se méně pohybují, méně sportují, svoji pozornost zaměřují více ven, než na vlastní organismus. Ovšem moderní směry vědy včetně sportovních profesionálů objevují pravdu dávné moudrosti, kdy se tělo a mysl spojovalo v jeden celek – jednu bytost. Jistě se každému vybaví čínský symbol jin-jang.
Jsme nedělitelný organismus – jednota těla a mysli
Každá mentální aktivita má odraz v těle a každá tělesná aktivita má své důsledky v naší mysli. Profesionální sportovci dnes běžně využívají služeb psychologů či tzv. mentální koučů, aby jim pomohli s přípravou psychiky, která je u většiny sportů velmi důležitá.
Každý jistě zná momenty, kdy jindy snadný tělesný úkon byl zmařen stresem, strachem, rozčilením nebo dokonce přílišnou sebedůvěrou. Harmonické rozvíjení těla a mysli je velmi důležité pro děti a mládež. Pohybem a sportem posilují tělo i mysl a také se rozvíjí po stránce osobnostní, morální, etické, společenské.
Výkony ve sportu pomáhají zvládat záležitosti běžného života
Ve sportu se učíme pohybovat tělem a zaměřovat svoji mysl. Nejdříve se učíme nové pohyby, což je často spojeno s odnaučováním nevhodných pohybů. Musíme provádět tisíce opakování, než dopilujeme pohyb do dokonalé podoby. Na konci učení zjišťujeme, že ideální pohyb těla je ten absolutně nejjednodušší. Naučení se dokonalému pohybu je odnaučení se pohybů nevhodných.
Neustálé opakování tříbí naši vytrvalost. Učíme se, jak motivovat sebe. Překonáváme nechuť, nudu, únavu. Musíme bojovat s lákavými možnostmi dělat něco jiného, než jít a dělat po tisícáté znovu a znovu ten stejný pohyb. Učíme se, jak nacházet ve stejných činnostech novou svěžest, novou radost. To je jeden z velkých pokladů, který můžeme v praxi sportu nalézt, neboť i obyčejný život je většinou složen ze stále stejných činností.
Sport je starobylá cesta jak projevit to nejlepší ze sebe
Každý, kdo provozuje nějaký sport a chce v něm dosáhnout dobrých výsledků, časem zjišťuje, že tělesné vyjádření je zcela neoddělitelně spojeno s vnitřním hledáním. Jak se pohybuje tělem, hledá ve své vlastní mysli, či duši nebo duchu, jak chcete nazvat nitro člověka. Nachází v každém obyčejném pohybu radost a novost.
Dokáže-li prožívat onu zvláštní tajemnou svěžest, radost a novost v pohybech, které opakoval tolikrát, že si ani takové číslo nedokáže představit, je na pradávné cestě sebevyjádření. Propojil tělo a ducha, zdokonaluje tělesný pohyb a objevuje další zákoutí vlastní mysli. Už to není soutěžení se soupeřem, už to není o porážení protivníka či dosahování nějakých bodů – už je to o boji s vlastními omezeními, už je to rozvíjení vlastních vloh. Je to o hledání vnitřní dokonalosti, je to o tesání nikoli bodů statistik, ale vytesávání obrazu vlastního ducha.
Sport je ritualizované soutěžení se životem
Celý život a všechny jeho nástrahy i radosti jsou shrnuty do sportovního klání, do tréninku nebo zápasu. Tak, jak se chováme na hrací ploše, v ringu či na běžecké trati, ukazuje, jakými lidmi jsme v našich běžných životech. Někteří o tom nevědí, nebo se to snaží zakrýt. Ti, kteří objeví, že sport či tělesné umění, je způsob, jakým kultivovat svůj vlastní život, objeví skutečnou tělocvičnu všude kolem nás!
