Život versus čas
Přemýšleli jste někdy o tom, co vlastně znamená slovo život? Když se na to kohokoli zeptáte, vyjmenuje Vám všechny podmínky pro existenci života, ale nikdy to, co vlastně život znamená. A s časem je to podobně.
Co je to čas?
Život i čas bereme jako samozřejmost, stejně jako mnoho dalších. Kdyby Vám malé dítě položilo otázku: „Co je to čas?“, asi byste si ťukali na čelo a hloupě se smáli. Proč například dítě neví, co je to čas, a dospělí ano, ale nedokážou to vysvětlit, přestože ho vnímají? Aby se dalo odpovědět, musím konec věty malinko poupravit: ale nedokážou to vysvětlit, přestože ho oni vnímají.
Přítomnost, tady a teď
Je to jednoduché. Každé dítě, dokud ho společnost neupraví k obrazu svému, čas nevnímá. Děti žijí tady a teď. Pro ně čas neexistuje. Užívají si přítomnosti, hrají si, radují se. Neřeší, co bylo, ani co se stane. Právě proto se děje, že když dítěti přikážete, aby si vzalo láhev s pitím, která leží na stole, a ono si ji nevezme, později Vám tvrdí, že o láhvi mu nikdo neřekl. To dítě žije jen pro přítomný okamžik, a když v tom okamžiku nemělo lahev, nevědělo o ní.
Budoucnost a minulost
Moderní společnost je ale vůči dětským hrátkám skeptická a děti jsou vychovávány jen k zodpovědnosti a jakýkoli náznak fantazie je v nich ubíjen, přestože všichni propagují kreativitu. Tyhle dva fakty si vzájemně odporují. Kdyby děti nebyly takto předělávány, všichni by se soustředili jen na přítomnost. Díky tomuto předělávání se stává, že žijeme v budoucnosti nebo minulosti.
Vnímání života a času
Když uvedu další příklad, dospělý pracující si celý den říká: „Ať už ten den skončí…“. Jenže když přijde domů, stěžuje si, že zase bude muset brzo vstávat. Když plánuje dovolenou, je myšlenkami na pláži u moře, a pak, když tam skutečně je, myslí jen na stres z práce, která se za tu dobu doma nahromadí. Vůbec si neužívá života a dojde mu to ve stáří, když je pozdě. Proto si myslím, že dospělí lidé by měli vnímat život i čas jako dítě, ale ne zůstat dítětem.
Čas je jen výmysl člověka
Kdysi dávno někoho napadlo, že by byla legrace změřit si stíny, a od té doby je lidská mysl svázána tikáním. Věřili byste tomu? Člověk v podstatě času slouží. Neustále kontrolujeme hodinky, musíme stihnout spoustu věcí, spěcháme a stresujeme se jen kvůli malému hloupému strojku, kterému se říká hodiny. Vždyť je to k smíchu. Dá se říct, že čas ničí život. Ale když se to tak vezme, co tedy je ten čas a život? Asi bych dřív zestárla, než bych přišla na správná slova, jak to vysvětlit. Ale tato dvě slova za uvedení určitě stojí: Čas neexistuje.
Paměť a mysl
To jediné, co nás přesvědčuje o jeho existenci, je paměť a mysl. To proto, že si vzpomínáme, co bylo včera, a víme, co se bude dít během příštího týdne. Ale představte si čas jako pomyslnou přímku. Nikde nekončí, ani nikde nezačíná, není na ní žádná zarážka, prostě jen běží. Jak tedy určíte, kde je přítomnost, minulost nebo budoucnost? Neurčíte. Tato rozdělení se slévají dohromady. Všechno, co se kdy stalo, se dá shrnout do jednoho jediného okamžiku. Do přítomnosti. Když si tohle uvědomíte a začnete se podle toho řídit, dostanete se do stavu zvaného bezčasí. Žijete jen touhle konkrétní chvílí a nic jiného neexistuje.
Čas neexistuje a život je energie, tady a teď.
Určitě shlédněte video Čas na nikoho nečeká.
